VZÁCNÉ KOVY, DOPLNĚK STANDARDNÍHO PORTFOLIA

O tom, že by každé portfolio mělo obsahovat zlato, není pochyb. Odpůrci zlata připouštějí množství do 3 % portfolia a argumentují tím, že zlato nemá vnitřní hodnotu a chybí mu výnos ve formě úroku nebo dividendy. Zastánci zlata naopak zmiňují 30 % zlata v portfoliu, v dobách nejistot a krizí uvedenou míru ještě zvyšují. Zlato považují za jedinou reálnou měnu, kterou si centrální bankéři nemohou vytisknout, považují je za bezpečného uchovatele hodnoty, který provází lidstvo prakticky od nepaměti…

 

Pravdu mají do určité míry oba tábory, ale pointa je dána okolnostmi, ve kterých se investor a ekonomika právě nachází. V dobách nejistých je dobré množství zlata v portfoliu navyšovat a v časech bezpečného výhledu a ekonomického růstu naopak množství zlata můžeme snižovat. A jaká je situace v současnosti? 
Trh práce vykazuje rekordně nízkou nezaměstnanost 5,7 %, kdy na jedno pracovní místo připadá
3,3 uchazeče. Před dvěma roky jich na volné místo připadlo i 17,6. Při detailním pohledu vidíme, že trh práce nevysílá pozitivní, ale varovné signály. Nedostatek pracovních sil a velké množství zakázek pro firmy vede zaměstnavatele k přetahování a přeplácení zaměstnanců u vybraných profesí. V průmyslu chybí kvalifikovaná síla a jen v březnu vzrostly mzdy v průmyslu o 5,1 %. Podobná situace není pouze v ČR, ale přes dvojnásobně vysokou nezaměstnanost i na Slovensku. Právě takové pnutí na trhu práce je signálem, že ekonomika je na svém vrcholu a může následovat pouze cesta dolů. Podle asociace exportérů dojde právě z důvodu nedostatku kvalifikované pracovní síly k poklesu exportu a snížení růstu HDP o 0,5 %. Velký pokles hlásí také sektor stavebnictví. Přestože jsou rekordně levné hypotéky, došlo ve stavebnictví k meziročnímu poklesu o 12,5 %. Počet hypoték sice meziročně vzrostl o 2,3 %, ale hodnota financovaných staveb je o 21,6 % nižší.
Hranu ekonomického cyklu, nebo chceme-li nástup poklesu, signalizuje i nastolení zvrácených ekonomických poměrů v eurozóně v podobě záporných sazeb centrální banky. Centrální banka EU už fakticky vyčerpala možnost snižovat úrokové sazby. Na rozdíl od roku 2000, kdy měla k dispozici 3,75 % bodů úrokové sazby, má v současnosti –0,40 %. Pokud nepomohou k růstu ani záporné sazby, nemá již ECB kam dále ustupovat. Záporné úrokové sazby se stávají vážným problémem pro mnohé banky, pojišťovny a penzijní fondy, které hledají výnosy při nízkém podstupovaném riziku. Jedna z největších světových zajišťoven Munich Re již oznámila radikální navyšování zásoby zlata v portfoliu.
Nízké úrokové sazby ECB se promítají i na trh dluhopisů. Zatímco si Španělsko v roce 2012 půjčovalo na 10letý dluhopis za téměř 8 %, v současnosti je úroková sazba stejného dluhopisu, při podobné míře zadlužení země, pouze za 1,62 %. Kromě toho se investoři nebojí Španělsku půjčit na 50 let… Padesátileté dluhopisy kromě Španělska vydala také Belgie a Francie. Belgie a Irsko vydaly dokonce dluhopisy stoleté. Půjčování prostředků je z pohledu vlád pragmatické, ale nezodpovědné v duchu hesla: „My utratíme, naše děti zaplatí“.
Podobné negativní signály značící pozdní fázi růstu ekonomiky vidíme i za mořem v USA. Býčí trend amerických akcií začal v březnu 2009 a růstové období, které začalo sedm týdnů po nástupu Baracka Obamy do funkce amerického prezidenta, již trvá více než 2600 dní. Období současného růstu USA je tak čtvrté nejdelší za více než 150 let. Akciový býk však vykazuje zřetelné znaky únavy.
Americké firmy, zastoupeny v indexu S&P 500, reportují nejnižší zisky za posledních šest let. V USA stejně jako v Evropě pozorujeme zrychlený růst mezd, signalizující závěrečnou fázi ekonomického cyklu. Bývalý ministr financí USA Lawrence Summers říká: „Historie ekonomických cyklů naznačuje, že recese v příštích třech letech má pravděpodobnost podstatně vyšší než 50 na 50.“ Hlavní ekonom JPMorgan Chase & Co. Michael Feroli odhaduje pravděpodobnost propadu USA do recese během příštích tří let v poměru dva ku třem. Podobně situaci vyhodnocuje Andrew Lapthorne, šéf kvantitativních stratégů v Société Générale: „Zisky firem v USA meziročně padají již tři kvartály. A pokles ziskovosti není jen americkým, ale bohužel globálním tématem.“ Ekonomika je podle něj ještě slabší, než naznačují makrodata. Podle Billa Grosse, správce dluhopisového fondu společnosti Janus Capital, je americká ekonomika v takovém stavu, že se bez dalších regulačních stimulů propadne zpět do recese. „Země má na výběr ze dvou možností,“ tvrdí. „Buď se svěří do rukou Fedu, který nastartuje další kolo kvantitativního uvolňování, nebo bude muset okamžitě začít zavádět tvrdá úsporná opatření a bude se muset smířit s tím, že ji čeká další kolo hospodářské recese.“
Důvěře v budoucnost také nepomáhá červnové referendum o vystoupení Velké Británie z EU, zvýšený útlum čínské ekonomiky ani opětovné otevírání otázky předlužení Řecka. Snaha o oživování ekonomiky vede ekonomy do extravagantních opatření, jako jsou záporné sazby nebo k polemice nad opatřením zvaným helicopter money.
Helicopter money je ekonomický koncept Miltona Friedmana ze 70. let, který přišel s teorií, že by se nástup deflace mohl odvrátit distribucí hotovosti lidem. Jinými slovy, vláda by poslala například každému občanu šek na stanovenou částku. Utrácení těchto peněz by vytvořilo tlak na růst cen – inflaci. Dalším opatřením, aktuálně diskutovaným v USA, je zavedení garantovaného příjmu pro lidi v produktivním věku. Jedná se o výplatu měsíční peněžní dávky pro každého občana bez ohledu na to, zda daný člověk pracuje, nebo ne. Logika opatření se odkazuje na zvyšující se robotizaci a nižší potřebu lidské práce, která nutně vede k růstu nezaměstnanosti a snižování spotřeby domácností. Zamýšleným důsledkem garantovaného příjmu je opět vyvolání inflace.
Asi všichni cítíme rozpaky nad těmito návrhy z dílen sociálního inženýrství. Místo toho, aby se nechala nastoupit krize (která je přirozeným mechanismem, jenž oddělí zrno od plev), tvoří regulátoři opatření (kdy vědí, čeho chtějí dosáhnout), ale nedokážou dohlédnout na vedlejší efekty uvedených návrhů, které se mohou snadno vymknout kontrole. Rakouský ekonom Alois Schumpeter hovoří ve svém díle o „tvořivé destrukci“, kdy krizové mechanismy očistí ekonomiku od špatných úvěrů a předlužených subjektů, a vytvoří tak prostor pro nový a zdravý růst ekonomiky. Snaha o prodloužení životnosti ekonomiky celý problém pouze oddaluje a prohlubuje. 
V současném stavu světové ekonomiky se stále více investorů zajímá o zlato. Jen v prvních třech měsících letošního roku stoupla světová poptávka meziročně o 21 % na 1289,8 tuny, a dostala se tak na historicky nejvyšší úroveň. Z regionálního hlediska vzrostla poptávka nejvíce ve Spojených státech, kde vyskočila o 21 % na 40,9 tuny. Zájem byl především o zlato investiční. Nemalý zájem o žlutý kov projevuje také Čína, která aktuálně opouští světově běžný zlatý fix vyhlašovaný v Londýně v amerických dolarech a otevírá Šanghajskou zlatou burzu. Cena zlata je v Šanghaji stanovena v jüanech na základě dohody bank, které jsou většinou čínské. Podle vyjádření ekonoma Michala Mejstříka se Čína netají svým záměrem krýt národní měnu zlatem. Mejstřík také říká: „… protože od začátku roku například ceny zlata stouply více než americký Standard & Poor’s index – asi o 15 procent, zatímco index stoupl asi o 1,5 procenta – tak se jeví, že to může být docela zajímavé ekonomické uplatnění.“
Podobně smýšlející je ekonom Pierre Lassonde, vyjadřující se o světlé budoucnosti zlatého kovu. „Když se nyní podíváte na graf ceny zlata, zjistíte, že posiluje prakticky ve všech měnách. A to je jasná definice býčího trhu.“ Zlatu se často vyčítá, že nenabízí žádný výnos. Pravdou ovšem je, že mnohé státní dluhopisy jsou na tom aktuálně úplně stejně. Lassonde připomíná, že v minulosti nebylo výjimkou, když cena zlata a hodnota indexu Dow Jones byly na stejné úrovni. „V roce 1980 bylo zlato na 800 dolarech za unci a Dow byl na 800 bodech.
V roce 1934 stála unce zlata 36 dolarů a Dow byl na 37 bodech. Kdyby se dnes měl poměr dostat pouze na
2 ku 1, zlato by mělo stát kolem 8000 dolarů za unci. Jsem tedy mírný optimista,“ říká Lassonde.
Negativních zpráv je v současné ekonomice více než dost. Pragmatické přístupy čínské vlády zavádějící vlastní zlatou burzu, záporné sazby, návrhy sociálního inženýrství a rostoucí poptávka po zlatě jsou jasným signálem, jakým směrem se cena zlata z pohledu následujících let vydá. Současně jsou uvedené informace signálem
k navýšení podílu zlata v portfoliu. Během poslední krize v letech 2008 až 2011 se cena zlata zvýšila na více než 2,5násobek. Uvidíme, jaký výnos zlato poskytne v kontextu blížícího se konce ekonomického cyklu. Od začátku roku vzrostla jeho cena již o 20 % a další růst je před námi. Neměli bychom dlouho váhat…
 
Ing. Filip Horáček Ph.D.
obchodní ředitel IBIS InGold®
 
Převzato z webu www.ibis.cz